Zakázané ovoce

Zřejmě nejznámějším zakázaným ovocem je ono pověstné jablko z ráje. Nevím, jak to biblický příběh vypráví, tedy zda ono prokleté ovoce utrhl Adam nebo Eva. Jen vím, že tam hrál roli ještě někdo třetí, a to had. Možná od té doby se používá lehká nadávka: „Ty hade!“ Kdybych to popisoval já, tak by za „viníka“ označil Evu, tudíž „plemeno hadí“. Protože my muži, proč bychom se chrtili na nějaké ovoce, notabene jablko? Jó, kdyby tam tak visely jitrnice, nebo kdyby nás chtěl ďábel na něco nalákat, tak by to mělo být nejspíš pivo.

„Jablkem sváru“ stejně nebylo jakékoliv ovoce, nebo potažmo jakákoliv poživatina, ale spáchání hříchu. Kterého s oněch sedmi?

1. Pýcha (superbia)
2. Lakomství (avaritia)
3. Závist (invidia)
4. Hněv (ira)
5. Smilstvo (luxuria)
6. Nestřídmost (gula)
7. Lenost (acedia)

Co si matně vzpomínám z předmětu Náboženství, tak asi šlo o pětku. Jenže pak bychom tu asi jaksi nebyli. Kdybych se měl pustit do polemiky o mnohdy uváděné zásadě, že k pohlavnímu styku mezi manželi může dojít jen za účelem zplození potomka, tak rovnou říkám, že s tím nesouhlasím. To by ti chudáci pravověrní měli sex třeba jen jednou za život??? Anebo by měli třeba padesát dětí? Tomu fakt nerozumím.

Slyšel jsem Jaromíra Jágra, jak popisuje, že se k pravoslavné církvi dostal jaksi přirozeným vývojem. Že by ve svých čtyřiceti ještě nesouložil? Tomu se dá těžko uvěřit? Nebo ty své potomky tutlá.

Chápal bych, že je asi rozumná zásada nezasahovat do chodu přírody, a nesnažit se jakkoli přerušit nebo ukončit jednou započatý proces spojení spermie s vajíčkem, nebo bránit početí jakýmkoli nepřirozeným způsobem, např. mechanicky (DANA). A chemickým způsobem už vůbec ne!!! Kde se na této cestě nebo mezi různými způsoby nachází kondom, to netuším, je to někde uprostřed? 

Sdělovací prostředky nás nyní, v aktuálním čase dovolených, koupání a slunění, informují o tom, ve kterých státech se zakazuje ženám chodit tzv. „nahoře bez“, kde je to naopak s chutí dovoleno, nebo tolerováno.  Eva v zahradě Eden chodila s odhaleným poprsím, aspoň podle představy Albrechta Dürera.