TO BYLA ALE ZLÁ DOBA

Ach, jo… 

To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.

Ach, jo…

To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!

Ach, jo ….

Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.

Ach, jo…

A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč.

Ach, jo… 

Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala…

Ach, jo….

Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!

Ach, jo… 

A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na odměnu  a také při dosažení různých životních jubileí.

Ach, jo… 

Ženský si vybrečely oči , když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55.  letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 – 15 let déle.

Ach, jo…. 

Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí.  A co teprve, když vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.  Letci, horníci, policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci organizmu.

Ach, jo…

A co to omezování osobní svobody, kdy každý člověk musel povinně bydlet a nemohl se ani zajít svobodně vyspat do kanálu, nebo pod most, a ještě byl nucen chodit do práce a také nemohl ani svobodně a demokraticky žebrat.

Ach, jo… 

Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř.  Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší.  Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět.  A tak to má být!   Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali!!!

Ach, jo…

Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd., atd., atd., která tenkrát panovala!!!  Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí, že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá – své okolí, přátele, ba dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího personálu !  Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš život maličko zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky, které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK! Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět. Také v TV, rádiu a divadle – tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece nejlepší – jsme Češi! Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne. Žijeme přeci jenom jednou!  Co bude – „to neřeš!“ To je přece skvělé žití v té naší zemičce, kde gauneři mají svá práva a jejich oběti nemají práva žádná. Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno! Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často atd., atd., atd.!!!  Protože přesně tohle nás jedině zachrání!!!  Vždyť jíž máme co jsme chtěli a zloději si žijí v klidu, přepychu a blahobytu.