Měrná hmotnost (obvykle označována jako hustota, zřídka také jako hustota hmotnosti) je fyzikální veličina, která vyjadřuje hmotnost objemové jednotky látky.

 Proč o tom píši?

Protože je jedním z hlavních ukazatelů smyslového (organoleptického) hodnocení pečiva.

 Nakupujeme především očima. Díváme se jak velký je meloun, ananas, chleba, rohlík a posuzujeme, jestli tomu odpovídá cena. Na hmotnost se vždy spolehnout nedá. Například ½ kg toustového chleba je mnohem větší „cihla“, než1 kg Moskevského chleba. Jistě někdo namítne, že kilo, jako kilo. Ale to je ten pověstný chyták, čeho je víc: Kilo peří nebo kilo železa, Takže jde o to, jaký to zabírá objem?

Zkuste si, pokud jste to ještě neudělali, koupit najednou oba typy výše uvedených chlebů, rozkrojte je, nebo ukrojte krajíčky a položte je vedle sebe. Rozdíl je patrný na první pohled. Liší se strukturou střídy – póry. Póry jsou vlastně fixované komůrky – prostory, jejichž stěny jsou tvořeny pšeničnou bílkovinou – lepkem. A v nich je vzduch, původně kypřící plyn – CO².

A vzduch je nejlevnější surovina. Aspoň zatím.

Máte-li doma chlapa, tak vás pravděpodobně s nějakým nafouklým pečivem, které je samý vzduch a má až vatovitou strukturu pošle někam. Bude tvrdit, že takových rohlíků aby snědl deset, aby se najedl. Kdežto takové ty hutné „státňáky“ mu stačí tři nebo čtyři.

 A jak je to s tím smyslovým posuzováním? Podívám se na velikost upečeného bochníku chleba. Když vím, že je to pšenično-žitný konzumní chléb kmínový, jehož poměr mouk je 50/50 – žitná/pšeničná, a vím jakou má gramáž, tak každý z nás dokáže již dopředu jaksi „vycítit“ jak se nám bude na potěžkání v ruce zdát. Že je lehoučký nebo přiliž těžký.

Je-li specificky- relativně (ve vztahu k velikosti – objemu) těžký, tak ho nemusím ani krájet a mohu tušit, že bude nedopečený, přiliž mokrý a vlhký (zůstalo v něm ještě hodně neodpařené vody) a malý objem svědčí navíc o malých pórech.

 Nevím, od kolika let je to schopno posoudit dítě, ale osmnáctiletý žák by to již naučené, nazkoušené, napozorované mít měl.

Vidím li před sebou černou, válcovou věc s takovým úchytem nahoře, na které je navíc vyraženo1 kg, tak aniž bych na to sahal, tak vím, že je to ocelové závaží. A když to budu chtít nadzvednout, tak bude ta objemová hmotnost oceli jasná hned. Samozřejmě, pokud to nebude chyták a nevyrobí-li někdo polystyrénovou atrapu.

Stejně tak, pokud by mě nechtěl někdo při závěrečných zkouškách pekařů doběhnout a „uplácat“ chléb třeba z olova.