Školu si rozvracet nedáme

Titulek jsem si vypůjčil z Jesenického týdeníku č.17.

Je to keneckonců moje reakce na tento článek.

Z tzv. „výuky osvědčeným systémem“ nejsem také nijak na větvi. Vidím to u své vnučky – prvňáka. Ta honba za výkonem, výsledky a úspěchy – motivace, krade dětem dětství. Já; snad až do devítky; když jsem přišel ze školy domů, tak jsem hodil tašku do kouta a šlo se ven. Otec sice měl občas snahu se se mnou doučovat, ale když zjistil, že mi to jde jedním uchem tam a druhým ve stejném okamžiku ven, tak to vzdal. Také mi dával „kázání“. Bylo to hrozné, kéž by mě raději seřezal. A jediný oblíbený trest byl „kasárník“, někdo tomu říká, že má „zaracha“.

Nemyslím si, že by Waldorfská pedagogika zabránila agresi, kriminalitě a ostatním negativním jevům, které přináší, nebo odkrývá nová doba.

Podle Doc. Langra z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity je školství nereformovatelné. Respektive nedají se v něm dělat zásadní změny. Takže nezbývá než se vydat alternativní cestou.

Také bych polemizoval s názorem, že současná škola nemá na výchovu čas a jejím hlavním tématem je vzdělávání. Pokud to tak někde je, tak je to hodně špatně. Protože jde o výchovu a vdělávání a ne nadarmo je slovo výchova na prvním místě. Žák v červnu nemůže být tímtéž žákem jako byl v září!

Jen na doplnění. Waldorfská škola není sice školou církevní, ale její nedílnou součástí je výchova ke křesťanství (opět slova Doc. Langra).

Takže Sdružení pro alternativní vzdělávání můžu jen poradit, aby to v žádném případě nevzdávali a aby nadále zvažovali i variantu jít do soukromé školy. V tomto případě bych jim ale musel držet všechny palce, protože soukromě podnikat v naší nehotové demokracii je o hubu. A to vím o čem mluvím.

A ještě jedna poznámka. Jestli se nemýlím, tak nejbližší Waldorfské gymnázium je až v Ostravě, což může být také nemalá potíž a komplikace.

Jinak přeji paní Marii Vršanové, ať se jí narodí zdravé páté dítě, má můj obdiv!