Báseň pro školačku
Jeden z mála mých tvůrčích záchvatů, většinou na některý velmi silný podnět. Dnes je Adélce (Adéle) již 17 let a je ve druhém ročníku střední školy.
Hola, hola, škola volá,
začíná ta báseň zpola.
Jesle, školka, školička,
zhola už nejsem maličká.
začíná ta báseň zpola.
Jesle, školka, školička,
zhola už nejsem maličká.
Sedět budu v lavici,
půjde mi to možná – na palici.
Konec bezstarostných mladých roků,
je mi už téměř sedm roků.
půjde mi to možná – na palici.
Konec bezstarostných mladých roků,
je mi už téměř sedm roků.
Snažit se budu velice,
nechci být dítě ulice.
Vždyť chytrá holka jsem,
nejedla jsem z jedné misky se psem.
nechci být dítě ulice.
Vždyť chytrá holka jsem,
nejedla jsem z jedné misky se psem.
Po vlnách znalostí,
bude jich asi dosti,
budu se pohybovat tence,
mám po předcích dost inteligence.
bude jich asi dosti,
budu se pohybovat tence,
mám po předcích dost inteligence.
Nebudu si dávat žádná předsevzetí,
po tom nijak nepasu.
A mám na to dost času,
až mí vrstevníci budou jedenašedesátiletí.
po tom nijak nepasu.
A mám na to dost času,
až mí vrstevníci budou jedenašedesátiletí.
Jeden komentář
Sugr
Páne jo, Adélce je dnes už 17 let?
Zůstává schována taková krásná básnička celých 17 let,
to je bezva…