Spropitné

Tringelt – díško

Zřejmě zkomolenina z němčiny – peníze za pití.

Dnes toto téma řešili na Impulzu.

Je to vlastně pokračování hysterie kolem EET. Podle mě evidence tržeb vadí jen nepoctivcům, ten kdo za celou dobu podnikání poctivě odváděl daně, to znamená přiznal všechny tržby, a vydával účtenky, tomu to nemůže vadit.

Řešili jestli dát zpropitné nebo ne, a když ano, tak jak ho přiznat či nepřiznat v EET.

Přístup k spropitnému jako takovému je různý. Například na Mallorce je zvykem dávat spropitné řidičům autobusů, dokonce na to mají speciální „vystlané“ místečko. V různých bedekrech se má obecně za správnou výši 10 až 20 procent z útraty, možná i více.

My určujeme výši díška podle spokojenosti nebo naopak nespokojenosti s jídlem a obsluhou. Líbil se mi přistup v jedné restauraci hotelu na Slovensku, kde na to měli takové speciální dřevěné krabičky s průhledným, skleněným víkem. Je tím zarušena intimita a odstranění případné trapnosti hledání drobých nebo váhání kolik vlastně říct „to je dobrý“.

V Řecku zase měli na pultech barů takové schránky, ale říkali nám nedávejte to tam, protože to shrábne šéf, ale dejte to nám.

Dříve bylo běžné v kadeřnictví dávat „do kapsy“, a to doslova. Částka z účtenky pak šla do pokladny. Údajně se tím dorovnávaly nízké platy holičů, kadeřnic a číšníků a servírek.

Myslím si, že dnes není důvod nic dorovnávat a naopak, když jsem spokojen se službami, tak co je komu potom kolik a zda něco dám. A dávám to konkrétní osobě a ne státu, takže já být na místě takto obdarovaného, tak to strčím do kapsy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *