Dopravní předpisy v Turecku

Když to šlo (to znamená, že foukal vítr), tak jsme seděli na verandě, která je v podstatě přímo na chodníku (taková předzahrádka). Znamenalo to někdy třikrát denně, u snídaně, na oběd a při večeři. Pak je čtyřproudá silnice (dva pruhy v jednom směru oddělené travnatým pásem), a za ní náš protilehlý hotel, který ale v podstatě stál již na pláži u moře.

Takže jsem měl nesčetnou příležitost pozorovat co se na silnici děje a jak se místní řidiči chovají. Musím předeslat, že jsem mnohdy nechápavě a nevěřícně kroutil hlavou. Něco z těch podivností jsem pochopil později, některé mi zřejmě zůstanou utajeny na vždy.

Poměrně dosti tam jezdí takové ty skútry, jaké známe i od nás. Nikdo z řidičů neměl helmu, což jsem jim hodně záviděl. Narazit si v létě v tom horku na hlavu ještě helmu nebude asi nic příjemného. Na umytou, vyfoukanou, natupírovanou dívčí blond hlavu nemluvě. Dvakrát jsem viděl, že měl řidič dětského spolujezdce, ten seděl před řidičem a přilbu měl.

Dosud mi zůstalo tajemstvím, proč téměř všichni šoféři na křižovatkách troubí. Jestli to mají nařízeno, nebo je to jejich zábava či národní sport, nebo jestli hrozí nějaké nebezpečí? V každém případě se jezdí jednostopými motorovými i nemotorovými vozidla běžně po chodníku (mimochodem na naše poměry nezvykle širokém). Z komunikace se dvěma jízdními pruhy v jednom směru se rázem stává tříproudá.

Červená barva semaforu tam znamená asi totéž, co u nás zelená, neboli volno – jeď. Možná, že právě na ty, kteří vteřinku váhají a nechtějí jet, ti ostatní troubí, aby sebou pohnuli. Ty okamžiky, kdy už naskočí červená a naopak, kdy bude zelená, jako kdyby vytušili nějakou intuicí. Tento hlavolam jsem vyluštit během dvouapůlhodinové cesty autobusem na letiště. Oni mají čtyři světla (nebo pět), takové časomíry. Odpočítává to čas ve vteřinách, kdy skončí ta která právě svítící barva. Takže řidiči mohou zařadit rychlost, tůrovat plyn a odstartovat jako na formuli 1, nebo naopak se mohou rozhodnou, jestli ještě projedou, nebo mají začít hamovat.

Po chodnících jezdí takové tříkolky na elektrický pohon, na kterých se stojí podobně jako na takových těch dvoukolkách Segway. Princip bude asi v tom, že po trase jsou rozmístěny stanice, kde si tříkolku půjčíte a kdekoliv ji můžete vrátit.

Řeč je o ulici Ahmet Tokuş Bulvarı.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *