Chléb a domácí pekárna – pro Vika potřetí

Jak rozdílný pohled můžou mít lidé – potažmo národy na to, co je to chléb, dokládá nejlépe domácí pekárna.

Rodilý Američan, španěl nebo Angličan, který si pod pojmem chléb představí na prvním místě zřejmě „tousťák“, tedy světlou cihličku nakrájenou na plátky a zabalenou, ten je z domácí pekárny určitě nadšený a je s ní nadmíru spokojený. A co víc, zřejmě od doby, kdy si ji domů pořídil, tak v ní pravidelně a stále peče.

Ne tak Čech.

Čech, jako Středoevropan si stejně jako Němec, nebo Ukrajinec a Rus představuje pod pojmem chleba zpravidla šišku nebo bochník žitnopšeničného složení (nebo přinejmenším 50/50). Určitě si někteří ještě vzpomenete na Moskevský nebo Kyjevský chléb, ty dvě pověstné cihličky s různým převažujícím podílem žitné mouky, u „moskvy“ až 100%, čili samožitným. Trvanlivost těchto výrobků byla až pověstná. Já vždycky říkám, že moskevský chléb dříve zplesniví, než ztvrdne.

Takže jde o chuťové zvyklosti táhnoucí se směrem východozápadním.

Kolmo k ní je linie severojižní, tedy do Polska a na jih do Maďarska, až po Balkán. Jestli jste jezdívali do Bulharska, Rumunska, nebo jste dostali devizový příslib do Jugoslávie, tak víte, co vám tam v kempu prodali, když jste chtěli chléb. Byla to vlastně po našem veka. Když jste ji koupili ráno, tak odpoledne v tom vedru byla dobrá tak akorát na strouhanku, že?

Když bychom ale zabrousili hodně na sever, až třeba do Švédska, tak tam žitný chléb znají, ale jaký poměr na trhu zaujímá, to nevím.

A teď k domácí pekárně.

Především musím říct, že mě počáteční, i profesní zaujatost a nadšení časem opustily. Protože jsem v ní upekl ten náš typický středoevropský žitno pšeničný chléb vedený na vitální žitné kvasy jen jednou a stejně to nebylo ono. A to jsem si donesl ze soukromé pekárny od profesionálů vyzrálý kvas posledního stupně. Některé majitelky tohoto stroje – domácí samopekařky si díky nezdolné lidové umělecké tvořivosti dokážou připravit, množit a pěstovat kvas po domácku ve sklenici od okurek a kupodivu daří se jim to. Je to jen otázkou trpělivosti a jak dlouho je to bude bavit a kdy se jim kvas jednou „zvrhne“ a příčinu si nebudou umět vysvětlit.

Ptal se mě přes FCB jeden Čech žijící v Americe, jak má upéct v domácí pekárně ten chléb, po které se mu tak stýská?  Že to stále zkouší, a že to pořád není ono a chtěl, abych mu jako odborník poradil. A já mu řekl: „To nebude nikdy ono.“

A je to bohužel smutná pravda a pro mnohé vlastníky domácí pekárny velké zklamání.

Ale nechápejte to jako nějaké absolutní zatracení tohoto jinak geniálního přístroje. Jak jsem vypozoroval, nebo vlastně vyčetl z mnoha diskuzí na různých internetových portálech, tak je hodně hospodyněk, maminek, kuchařek, které se prostě chtějí za každou cenu a v maximální míře vyhnou „záhadným Éčkům“, čili přídatným látkám v potravinách. A u chleba, nebo pečiva obecně, jako u základní potraviny se jim to díky domácí pekárně může podařit absolutně, nebo minimálně takříkajíc vědí, co tam dali.

Další nespornou výhodou a předností je čerstvost. Při tzv. odloženém startu se můžete například v neděli ráno v 10:00 hodin probudit a vlastně vás probudí vůně čerstvě upečeného pečiva. Můžete si v tomto kuchyňském stroji udělat jen těsto a pak z něj natvarovat rohlíky a ty upéct v troubě sporáku, nebo naopak v ní můžete upéct hotové těsto, které jste předem zpracovali v robotu. Existují i pekárny, ve kterých si můžete udělat knedlík, nebo uvařit marmeládu.

Pokud zůstaneme u chleba, ať už ho chápe kdokoli jakkoli, tak z mé pekárny Panasonic SD-253 dosud „vypadla“ jedna geniální věc, a to francouzský chléb (samozřejmě 100% pšenice). Tak objemný výrobek s tak velkými póry, a až vatovitou strukturou střídy jinde neupečete, protože těsto je po celou dobu „sevřeno“ mezi stěny nádoby – formy a nikdo s ním nijak nemanipuluje ani do něj „nedrcá“. Nakyne tak do obřích rozměrů (ze 400g mouky máte nad nádobou ještě čepici) a hned se i bez nějakého přendávání upeče. Vlastně se nestaráte vůbec o nic. Jen přesně nadávkujete hmotnostní a poměrové díly jednotlivých surovin, buď přesným navážením, nebo pomocí přiložené odměrky.

Existují hotové směsi.

Z těch mě ale žádné nadšení nepojalo.

A ještě je pár „chlebů“, které mě docela nadchly a potěšily. Toastový a Mléčný, zvláště když se orestují v topinkovači, nebo se použiji na sendvič.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *