Báseň o nohách

Nožky, nohy, nožičky,
chtějí trochu mastičky,
anebo víc,
do školy už fič.

Vazelína flava,
sílu nohám dává,
pravidelnost zaručí,
běhat nohy naučí.

Je-li holt noha DIA,
nic není platné jíst BIA.
Moje, tvoje nebo mnoha,
hojí se zle – ani zaboha.

První prst jmenuje se palec,
je to potvora – zhýralec.
Děti říkají mu paleček
a tatínkovi jejich maminky dědeček.

Tak opatrujte se trošičku,
ať nemusíte volat sestřičku.
V hodině duchů jen „malá“ svačina,
pak nepomohou ani doktorů tria.

Znám všechno, jen ne tebe

13. prosince 2008 v 20:29 | Mirek |  Verše

Znám zelené louky,
Znám temné lesy,
Maličké brouky,
Pruhované vosy.
 
Znám vodní říčky,
I velká moře,
Uhaslé svíčky,
I laviny v hoře.
 
Znám lesknoucí hladinu,
Znám vůni šeříku,
Zpěv ptačí po ránu,
Večer mrazení větříku.
 
Znám žlutá pole,
Trny černých růží,
Bohatství v dole,
Kdo co komu dluží.
 
Znám blankytné nebe,
Znám teplo slunce,
Neznám jen Tebe,
Tlukot tvého srdce!…