Archiv rubriky: Blog

Allen Ginsberg (18+)

Milostná báseň na téma z Whitmana

Potichu vejdu do ložnice a lehnu si mezi
ženicha a nevěstu,
mezi ta těla spadlá s nebe, natažená, čekající,
nahá a neklidná,
s rukama položenýma přes oči v temnotě,
skryju tvář mezi jejich ramena a prsty,
vdechuji jejich kůži,
a hladím a líbám krk a ústa a rozvírám
jejich zadnice,
ohnuté nohy zvednuté k přijetí, penis
v temnotě hnaný trýzní
a útočící
vyburcovaný od řiti až k svědivé hlavě,
přimknutá těla třesoucí se nahá, horké rty
a slabiny zaklesnuté
do sebe
a oči, oči lesklé a kouzelné, rozšiřující se
do pohledů a
odevzdání,
sténání pohybu, hlasy, ruce ve vlasech,
ruce mezi stehny,
ruce ve vláze na zvláčnělých rtech
bušící stahy břich,
dokud ta běl nevytryskne do zvířených
prostěradel a nevěsta nevykřikne o smilování
a ženicha nepolijí slzy vášně
a soucitu –
a já vstanu z postele znovu plný těch posledních
důvěrných gest
a polibků na rozloučenou –
to vše dřív než můj mozek procitne, za stíny
a zamčenými dveřmi
v zešeřelém domě,
kde neukojení obyvatelé obcházejí za noci,
nahé přízraky, které se navzájem hledají
v tichu.

Protur Palmeras Playa Aparthotel – recenze

Naše recenze se v mnohém rozchází od recenzí ostatních hostů, dokonce je někdy protichůdná nebo opačná.

Pokud se týká vlastního hotelu, jmenovitě jeho stavby, tak ta nás zprvu udivila, až jsme měli z uspořádání do tvaru písmene U určité obavy. Jedná se o tři sedmipatrové budovy, kdy jedna „nožička“ Pokračování textu Protur Palmeras Playa Aparthotel – recenze

Co všechno člověk nevidí II

Byli jsme v destinaci, kde denní (ale i noční) teploty dovolují snídat, obědvat a večeřet v prostoru mimo hlavní zděnou jídelnu v takovém otevřeném přístavku. V těch vedrech byl stín a průvan velmi žádaný a příjemný. Při bufetovém způsobu stravování byly stoly prostřeny, nachystané příbory, skleničky, hrníčky a ubrousky. Taliře a misky si každý nosil sám. Obsluha jen sklízela ze stolů. U každé židle bylo na stole takové plastové dírkované prostírání. Servírky a číšníci při úklidu ty „podtácky“ třepali na zem a stoly utřeli. Pokračování textu Co všechno člověk nevidí II

Co všechno člověk nevidí

O nešvaru – mobilní telefon už jsem asi psal. Že mě to neskutečně vytáčí je jasné, ale že to může ohrožovat i zdraví jsem netušil.

Viděla to na vlastní oči manželka. Šla mladá maminka kolem venkovního bazénu u hotelového komplexu, telefonovala a malé dítě tak dva roky nechala jít po jeho okraji.

Vtom dítě najednou spadlo a zahučelo, tak jak bylo, v oblečení, pod vodu.

Naštěstí ho matka držela za ruku, takže ho hned vytáhla.

No nepropleskli by jste ji?

GLOSA 24/18

Mobil

„Smarfoun“, „ajfón“, „škrtací telefon a všechny ty chytré telefony, jak se všechny jmenují, nebo jak jim kdo říká. 

Jestli na něco zahyne současná civilizace, tak to bude právě tento zázrak techniky.

Je to totiž hrozný nešvar, mám na mysli jeho nezřízené používání, až závislost. Kam se hrabou gambleři a notoričtí alkoholici. 

Nedávno manželka nakupovala v Kauflandu a pokladní jednou ruku posouvala zboží přes scanner a druhou měla pod pultem a psala esm-ku! Nedávno zase byla u kadeřnice a ta ji stříhala nůžkami a pod levým uchem na rameni přidržovala mobil a telefonovala. Žena má od té doby šišatou hlavu. Mě, když onehdy stříhala; místo mého dvorního holiče; náhradní mladá kadeřnice z horního patra, tak ta si během holení zvedla mobil a vyřizovala si objednávku trvalé a nemohli se se zákaznicí dohodnout na termínu. Kdyby mě holila břitvou, tak by mi už možná visela hlava na vlásku. 

Už jen chybí, aby nám číšník zvedl telefon a vylil nám polévku do klína. Nebo by za jízdy mohl mobilovat řidič autobusu vezoucí děti na školní výlet. To nezmiňuji už to, že někomu se klidně ozve vyzvánění v podobě EC/DC při Prodané nevěstě v Národním divadle. 

Kdyby si aspoň v našem malé městě mohl člověk vybrat, tak půjde k jinému řemeslníkovi, ale …