Archiv rubriky: Blog

GLOSA 24/18

Mobil

„Smarfoun“, „ajfón“, „škrtací telefon a všechny ty chytré telefony, jak se všechny jmenují, nebo jak jim kdo říká. 

Jestli na něco zahyne současná civilizace, tak to bude právě tento zázrak techniky.

Je to totiž hrozný nešvar, mám na mysli jeho nezřízené používání, až závislost. Kam se hrabou gambleři a notoričtí alkoholici. 

Nedávno manželka nakupovala v Kauflandu a pokladní jednou ruku posouvala zboží přes scanner a druhou měla pod pultem a psala esm-ku! Nedávno zase byla u kadeřnice a ta ji stříhala nůžkami a pod levým uchem na rameni přidržovala mobil a telefonovala. Žena má od té doby šišatou hlavu. Mě, když onehdy stříhala; místo mého dvorního holiče; náhradní mladá kadeřnice z horního patra, tak ta si během holení zvedla mobil a vyřizovala si objednávku trvalé a nemohli se se zákaznicí dohodnout na termínu. Kdyby mě holila břitvou, tak by mi už možná visela hlava na vlásku. 

Už jen chybí, aby nám číšník zvedl telefon a vylil nám polévku do klína. Nebo by za jízdy mohl mobilovat řidič autobusu vezoucí děti na školní výlet. To nezmiňuji už to, že někomu se klidně ozve vyzvánění v podobě EC/DC při Prodané nevěstě v Národním divadle. 

Kdyby si aspoň v našem malé městě mohl člověk vybrat, tak půjde k jinému řemeslníkovi, ale … 

Hrobař ANO

Před volbama všechny strany napříč politickým spektrem deklarují a slibují, že je potřeba zvyšovat mzdy, a že s tím souhlasí, a že to udělají. Sliby chyby.
Ne, že bych to někomu nepřál, ale k učitelům (kteří to mimochoderm opravdu potřebují) se už přidali hasiči a zdravotníci, za chvíli to budou úředníci, havíři a řidiči autobusů, atd.
Některým skupinám se přidává už poněkolikáté.
Raketově rostou ceny zboží a za tím pokulhává růst mezd. Spirála se točí.
Vláda dnes schvaluje státní rozpočet se schodkem 50 ml. Ministr financí Ivan Pilný prohlašuje, že na mzdy nedá chybějících 8 mld.
Nestřílí tak náhodou do vlastních řad? Strana si jeho jmenováním tak trochu podřezává větev na které sedí.

Mzda strachu

Bát se můžeme čehokoliv

Strach můžeme mít z neznámého, z bolesti, ze smrti.

Životní krédo:

Nebát se a nekrást. V životě nic neukrást, to se dá splnit celkem lehce. Můj otec např., pokud si pamatuju, za celý život nic neukradl. Přesto, že za „komančů“ bylo jakési pořekadlo: „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.“ A mnozí se podle toho chovali. Už jen proto, že jaksi bylo všechno všech. Bylo jediné vlastnictví, a to společenské vlastnictví výrobních prostředků. Jen jednou, v té době jaksi nebyl toaletní papír a dámské vložky. Nevím, jestli to bylo tím, že jediná továrna ve Větřní vyhořela, či co. A soudruzi z ostatních, okolních, „spřátelených“ států měli asi sami málo. Tak tehdy nosil otec domů kancelářský papír (takový ten tenký, průsvitný), říkalo se mu „průklepák“. Dnes se už nepoužívá. Nařezal ho nožem na takové ty přiměřené obdélníčky a velmi se tak podobal tomu tehdy vyráběnému skládanému toaleťáku. Před použitím jsme ho ještě museli ve dlaních patřičně zmuchlat. Bylo to pořád lepší než Rudé právo. Pokračování textu Mzda strachu