Archiv rubriky: Blog

Mzda strachu

Bát se můžeme čehokoliv

Strach můžeme mít z neznámého, z bolesti, ze smrti.

Životní krédo:

Nebát se a nekrást. V životě nic neukrást, to se dá splnit celkem lehce. Můj otec např., pokud si pamatuju, za celý život nic neukradl. Přesto, že za „komančů“ bylo jakési pořekadlo: „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.“ A mnozí se podle toho chovali. Už jen proto, že jaksi bylo všechno všech. Bylo jediné vlastnictví, a to společenské vlastnictví výrobních prostředků. Jen jednou, v té době jaksi nebyl toaletní papír a dámské vložky. Nevím, jestli to bylo tím, že jediná továrna ve Větřní vyhořela, či co. A soudruzi z ostatních, okolních, „spřátelených“ států měli asi sami málo. Tak tehdy nosil otec domů kancelářský papír (takový ten tenký, průsvitný), říkalo se mu „průklepák“. Dnes se už nepoužívá. Nařezal ho nožem na takové ty přiměřené obdélníčky a velmi se tak podobal tomu tehdy vyráběnému skládanému toaleťáku. Před použitím jsme ho ještě museli ve dlaních patřičně zmuchlat. Bylo to pořád lepší než Rudé právo. Pokračování textu Mzda strachu