Archiv rubriky: Blog

Hrobař ANO

Před volbama všechny strany napříč politickým spektrem deklarují a slibují, že je potřeba zvyšovat mzdy, a že s tím souhlasí, a že to udělají. Sliby chyby.
Ne, že bych to někomu nepřál, ale k učitelům (kteří to mimochoderm opravdu potřebují) se už přidali hasiči a zdravotníci, za chvíli to budou úředníci, havíři a řidiči autobusů, atd.
Některým skupinám se přidává už poněkolikáté.
Raketově rostou ceny zboží a za tím pokulhává růst mezd. Spirála se točí.
Vláda dnes schvaluje státní rozpočet se schodkem 50 ml. Ministr financí Ivan Pilný prohlašuje, že na mzdy nedá chybějících 8 mld.
Nestřílí tak náhodou do vlastních řad? Strana si jeho jmenováním tak trochu podřezává větev na které sedí.

Mzda strachu

Bát se můžeme čehokoliv

Strach můžeme mít z neznámého, z bolesti, ze smrti.

Životní krédo:

Nebát se a nekrást. V životě nic neukrást, to se dá splnit celkem lehce. Můj otec např., pokud si pamatuju, za celý život nic neukradl. Přesto, že za „komančů“ bylo jakési pořekadlo: „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.“ A mnozí se podle toho chovali. Už jen proto, že jaksi bylo všechno všech. Bylo jediné vlastnictví, a to společenské vlastnictví výrobních prostředků. Jen jednou, v té době jaksi nebyl toaletní papír a dámské vložky. Nevím, jestli to bylo tím, že jediná továrna ve Větřní vyhořela, či co. A soudruzi z ostatních, okolních, „spřátelených“ států měli asi sami málo. Tak tehdy nosil otec domů kancelářský papír (takový ten tenký, průsvitný), říkalo se mu „průklepák“. Dnes se už nepoužívá. Nařezal ho nožem na takové ty přiměřené obdélníčky a velmi se tak podobal tomu tehdy vyráběnému skládanému toaleťáku. Před použitím jsme ho ještě museli ve dlaních patřičně zmuchlat. Bylo to pořád lepší než Rudé právo. Pokračování textu Mzda strachu