Když jsme psali domů dopisy, tak jsme uváděli zpáteční adresu: vojín Jméno Příjmení, VÚčíslo (například 3310) a město.
Během vojny měl každý nárok jednou za rok na dovolenou v délce 10 dní. A na výběr byly buď Vánoční svátky, nebo Silvestr (dovolenou šlo čerpat i v létě, nebo o prázdninách). Pokud si vzpomínám, tak jsem byl jednou tak a podruhé tak. Počítat jsem musel také s tím, že dva dny padly na cestu tam a zpět. Pokračování textu Vánoce na VÚ→
Za dlouhých 30 let po revoluci jsme se konečně dočkali kvality.Tak dobrá jablka (co dobrá, vynikající!), jsme naposledy jedli někdy, když jsme byli mladí, krásní a zdraví. Aspoň podle toho, jak nám velí naše chuťová paměť.Jablíčka jsou tvrdá, chutná a šťavnatá (šťávy z nich teče tolik, že ji nestačíte polykat). Zakoupeno 29.10.2018 v Kauflandu.
To je odrůda, ale ještě asi záleží odkud jsou, kde vyrostly.
Jak se tvoří kapitál. Neboli peníze plodí peníze. Dlužno dodat, že jsme si pochutnali. Nijak zvlášť nejsem fandou těch pufovaných nebo extrudovaných výrobků (obrovský objem z téměř ničeho). Surovinu tvoří pšeničná mouka, kukuřice, rýže, to vše obsahuje škrob a škrob je polysacharid. Principem je denaturace škrobu, ke které dojde při vysokém tlaku a teplotě. Vzniká tak pověstný „polystyren“. Je to považováno za racionální, zdravou stravu. Rýžové chlebíčky o kterých je řeč mají zajímavou kilogramovou cenu. Vždy, když chcete porovnat ceny různých poživatin, tak si je musíme přepočítat na stejný základ, nejlépe na kilogram. U tohoto „polystyrenu“ vychází cena za kilogram 354 Kč. Je pravdou, že kdybychom jich koupili kilo, tak by toho bylo půl obýváku a jak dlouho bychom to jedli. Ta cena je skoro srovnatelná s tím co stojí pravá svíčková. A teď už jde jen o to, kolik tvoří výrobní náklady a z toho plynoucí zisk??? Pokračování textu Perníkové chlebíčky→
Už jsem určitě někde psal (možná to bylo na BLOGu), že máme všichni chuťovou paměť. Proto mi některé současné poživatiny nechutnají tak, jako kdysi. Nepodezřívám hned současné výrobce, že ku***jou receptury, ale třeba zvolili jen jiné, své, nové. To, že je napasují tak, aby z jejich prodeje měli co největší „vývar“ je jasné, jinak by to nebyli kapitalisti. V době společenského vlastnictví výrobních prostředků bylo po celé republice x mlékáren a ve všech platily tytéž ON (oborové normy). Takže když paní Matoušková vymyslela v Pribilinské mlékárně Pribináček, tak tu recepturu – normu byli povinni předat a uplatnila se v celé oboru. Proto, když jsme si koupili Ostraváček nebo Pacholíka, byl sice jiný obal, ale obsah byl totožný. Pokračování textu Vepřová hrubozrnná paštika.→
