Archiv autora: MirekC

Co je to studená strava

Můj nový pojem


Existuje racionální strava, bezuhlovodanová strava, dietní strava, syrová strava a v širším slova smyslu třeba teplá strava. 
Teorie: Aspoň jedno teplé jídlo denně, se už myslím opustila. I studené jídlo se v ústech při důkladném kousání, žvýkání a rozmělnění  vlastně ohřeje. I když o pití ledového mléka přímo z ledničky si může kdekdo myslet leccos (ten chlad je cítit až v žaludku). 
Je fakt, že existuje jakási kultura stolování a uznáte asi, že neexistuje nic hezčího, než krásně prostřená bohata tabule. Prostě teplé jídlo je teplé jídlo. Já jsem tomu začal říkat HOTOVKY. Ať už to je jídlo uvařené doma, dovezené z nějaké veřejné vyvařovny, donesené z fast foodu, nebo snědené na stojáka v bufiku. 
Začal jsem ty obědy fotit a pak už byl jen krůček k tomu, abych reagoval na ty věčné stesky a řečnické dotazy manželek a hospodyněk: „Ach jo, co mám zase dnes vařit?“

Takže to beru jako takovou obrázkovou inspiraci. 

Ale když se vrátím k té „studené“ stravě. Nemusí být apriori vytažená z ledničky (jako např. salám), ale je to i paštika, která je volně ve spíži. Také se jedná o „zbytky“ od oběda, kdy to bylo původně teplé, ale na večeři, nebo na snídani druhého dne už to neohříváme, ale sníme to studené. 
Galerii obrázků studené stravy uvidíte na stránce
STUDENÁ STRAVA

Jako příklad uvádím pár typických popisů:


  • uzený bůček s chlebem a hořčicí
  • chléb s máslem a mortadela
  • plněné krůtí roláda s okurkem
  • vece natvrdo s kaviárem
  • paštika s rohlíkem, čaj
  • ruské vejce
  • sleďové filety bez kůže
  • obložené chlebíčky
  • dietní párky
  • sekaná (karbenátky) a beraní rohy
  • uzená makrela
  • salám (šunka) a tvrdý sýr
  • jednohubky
  • utopenci
  • tlačenka s octem a cibulí
  • vánočka s máslem a kakao
  • chléb s máslem a medem
  • atd.
  • atd …

*** Mirkův svět ***

http://clupmi.blog.cz

O čem to je:

Téma týdne – kategorie Blogu, Glosy – poznámka na okraj, krátký polemický  komentář   s osobním pohledem, obvykle věnovaný jedinému základnímu tématu; Ich – neboli já, o mně, se mnou; Poděkování i ne – jsou určitě věci, které zaslouží pochvalu, ale i zaslouží zkritizovat; Tloušťka – obezita, jak zhubnout, diety; Diabetes Melitus – cukrovka, tichý zbiják!; Kantořina – 13 let učitelské praxe; Pekařina – 16 let, Počítače a vše kolem – IT, práce s počítačem; Se učit, se učit, se učit – celoživotní vzdělávání; Poživatiny – potraviny, pochutiny, nápoje; Recepty – návody, zkušenosti, co nám chutná; Hotovky – inspirace co uvařit; Sranda – život nejsou jen starosti; Vtipy – pro dobrou náladu; Vážně/nevážně – ožehavá témata i ne; Móda – okrajové téma (jak pro koho); Verše – miluji, přesto, že nejsem veršotepec; Citáty – také miluji; Přísloví a moudra – pomáhají žít; Písně – oblíbené; Texty písní – oblíbené; Politika – je všude kolem nás; Mládeži do 18 let nepřístupno – lehké erotično; Španělština – kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem; Kde domov můj – není to jen bydliště; Rozcestníky – není třeba komentovat;

Autorský klub

K čemu by AK měl být? 

„Kromě obnovy rubrik by mně by úplně stačilo, kdyby články jeho členů, které vyskakují na titulní stránce, byly zárukou, že má smysl je otevřít, že nebudou ztrátou času, buď se něco zajímavého z nich dozvíme, nebo nás pobaví, oceníme zajímavou myšlenku, potěší nás obrazovými „přílohami“, …
A pro mě osobně to splňuje jen velmi málo autorů (ty, Venca, TlusŤjoch, Bloud. Well Bloud, …) a za úplné neštěstí v AK považuji blogy Ježury a MirkaČ. Koho na světě může zajímat, že jsem byl v obchodě, co jsem jedl, že je zima a ještě nedávno bylo teplo, … 
Kdyby každý přispíval na blog tím, co svačil a co bude jíst večer, brzy by se zhroutily i všechny cloudy společnosti Google.“ napsal:

http://mish-mash.blog.cz – Miloš, konec citace.

Tak sotva jsem tam vlezl, tak mě hned otrávili. Připadám si jako v té Knoflíkové válce…

Kdo neví, o čem mluvím, tak o Autorském klubu na Blog.cz. Když jsem se do něj zahloubal, tak jsem zjistil, že je to veskrze podivná, problematická a nejasná platforma. A to není můj názor, to jsem se jen začetl do několika komentářů, jejichž vlna se vznesla poté, co je snaha klub oživit, pokropit ho svěcenou vodou, aby vstal z mrtvých. Kolem Adventu minulého roku byl vypsán konkurz na přijetí nových členů. 5. ledna 2019 se tak stalo a z 25 nominovaných bylo vybráno 10 s největším počtem hlasů v hlasovací anketě.

clupmi.blog.cz
akasakim.blog.cz
zoma.blog.cz
cestujmespolu.blog.cz
tlustjoch.blog.cz
moje-mozkovna.blog.cz
ubezdomovce.blog.cz
moje-iluze.blog.cz
pvapenik.blog.cz
sugarless.blog.cz

Možná, jestli se mi bude chtít, tak postupně zrecenzuji jednotlivé nováčky.
Ten první je můj.
Bohužel vůbec netuším, jestli jsem se stal členem po právu, nebo jestli to byl nějaký omyl. Podle Miloše (viz. výše), tam nemám co dělat. Napsal jsem článek http://clupmi.blog.cz/1901/dekuji-za-prijeti a pod ním jsou i tyto komentáře a mé reakce na ně.
„2  Zdeněk Hledač | E-mail | Web | Neděle v 14:07 | Reagovat
to je krásná ukázka toho, jak psát o ničem, jen aby se něco napsalo… no potěš, AK 
[2]: Zdeněk Hledač je starý, ale ne provokatér 
Mirku, reagoval jsem na tvůj další příspěvek „o ničem“ – bez hodnotné informace, bez vtipu, bez vlastního názoru… říká se, že pokud člověk neříká něco lepšího, než je ticho, má mlčet… grafomanie je trochu nemoc, ale zase není nijak nebezpečná – takže PIŠ, a já tě občas (jako každého jiného) setřu, když se mi bude zdát, že to stojí za houby… tohle riziko musíš podstoupit, když chceš něco zveřejňovat, obdivné ACHY jsou dobré pro tvé ego, ale pro rozvoj psaní úplně na hovno 
[6]:  přesně o tomhle jsem psal – za 11 hodin od zvolení do AK má Mirek už 3 příspěvky, a čtvrtý píše… mu je jedno, o čem píše – cokoliv kde najde v novinách, nebo na netu, okamžitě to zapracuje na svůj všeobecný blog… pro mě je to takové zvláštní… pro nového příchozího, který uvidí nabídku článků na AK, asi taky…
[8]:  když mně se líbí, když to trochu žije… to mrtvolné pochvalné mručení ke každému, byť i sebepitomějšímu článku na blogu, mě naprosto zabíjí…     a pak se tu furt píše: Blog,cz dávno nemá úroveň, technicky zaostává, dřív tu bylo všechno lepší, blogeři i články… jasně, protože vzájemné si chválení blbostí jinam vést nemůže, než k nevývoji… pak je to tu zdochlé jak krysa  
[7]:[10]: Pardon, nikde jsem se o takovém pravidle nedočetl. Nevěděl jsem, že se všechny! mé články budou oběvovat pod Autorským klubem. Nevím, co je to titulka – kam až sahá, ten limit je na jednu hodinu, jeden den, jeden týden 
Na webu se kromě „úvodu“ a „stránky klubu“ nic nezobrazuje, jen hláška: Stránka nenalezena!!! 
13  padesatka | E-mail | Web | Pondělí v 18:05 | Reagovat
[12]: Bože, tak moc jsi sem chtěl, tolik roků bloguješ a víš úplný nic…“
Konec diskuze.

O momentálním stavu Autorského klubu svědčí jeho nefunkční stránky, kde většina položek menu nemá žádnou odezvu.
Jediné podmínky přijetí jsou tyto:
 Proto od této chvíle budou pro členy klubu platit tyto jednoduché zásady:
1) Každý blog, který je zařazen do rubriky Autorský klub, splňuje Všeobecné podmínky pro užívání služby Blog.cz.
2) Do rubriky Autorský klub může být zařazen pouze blog, který je na doméně Blog.cz aktivní nejméně 3 měsíce.
3) Do rubriky Autorský klub může být zařazen pouze blog, jehož poslední článek na doméně Blog.cz není starší než 3 měsíce.
4) Z rubriky Autorský klub bude vyřazen blog z domény Blog.cz, na němž po dobu delší než jeden rok nebyl publikován žádný článek.
5) Z rubriky Autorský klub bude vyřazen blog, jehož autor oznámil přesunutí svých dalších aktivit mimo doménu Blog.cz.
6) K vyřazování blogů bude docházet 4x ročně. Zároveň s vyřazením neaktivních blogů či blogů nesplňujících podmínky bude docházet k zařazení nových blogů, o nichž bude rozhodnuto prostřednictvím hlasování mezi návštěvníky blogu Autorského klubu.

Předpokládám, že, když jsem byl přijat, tak jsem podmínkám učinil za dost.

K+M+B+

My tři králové jdeme k vám …

NEPŘIŠLI!

Máme rádi, když přijdou a nechají nám na zárubni dveří svěcenou křídou onen nápis. Chodíval k nám jeden soused, který měl čtyři děti jako stupínky. On hrál na kytaru, někdo na housle a byla tam nějaká píšťala. Zahráli a zaspívali koledu a dostali cukrátka a 200 Kč do kasičky (vůbec nám nevadilo, že nemají kroje, koruny, ani černé tváře). O nic jsme se nemuseli starat, byli jsme zapsáni v seznamu.
Když jsme se přestěhovali do podnájmu, tak nás měla mít v „referátě“ jiná skupina a ta nešla. Tak jsem uháněl otce „čulíka“, ale sliby chyby.
Teď jsme se přestěhovali potřetí a naposledy do svého. Volal jsem na CHARITU, zapsali si jméno a adresu – a nepřišli.

Už se nebudu doprošovat. Sladkosti a peníze dám vnoučatům, koupím v papírnictví školní křídu, zajdu do kostela, namočím ji do svěcené vody a nápis si napíšu sám.

K+M+B+

 

Apartmány Pod Lesem, Rodvínov

Recenze

Obec Rodvínov leží v Jihočeském kraji v nadmořské výšce 490 m severovýchodně od historického města Jindřichův Hradec .
V současné době je v obci více jak sto domů, ve kterých žije 594 obyvatel. Na návsi stojí  dřevěná zvonička ze začátku 20. století. Malebné okolí obce svádí k procházkám a příjemnému pobytu na březích malých rybníků. V lesích plných hub a lesních plodů nacházejí lidé příjemný odpočinek.
Tolik aspoň z úvodu oficiálních stránek obce.
Paní majitelka popisuje rekreační objekty takto:
„Hledáte-li místo k odpočinku a relaxaci nabízíme vám možnost ubytování ve dvou sousedících objektech v obci Rodvínov, 4 km od Jindřichova Hradce. V nově postaveném bezbariérovém moderním domě se dvěmi jednotkami a v původním podkrovním apartmánu. Domy se nachází v klidné části obce a jsou od sebe vzdáleny cca 30 m. Nový apartmán „A“ mohou využít 2-4 hosté. Sousední apartmán „B“ poskytne ubytování 4-8 rekreantům a původní podkrovní apartmán je určen pro 4-8 osob. U každého z objektů je k dispozici příjemné venkovní posezení v pergole s grilem, úschovna kol a neomezené parkování.
Nové bezbariérové apartmány byly vybudovány s velkou touhou udělat něco „jinak“. Vymanit se z dlouhé řady standardních rekreačních objektů, které sice nabídnou plnohodnotné ubytování, ale nijak zásadně člověka neosloví a hlavně nejsou pro „všechny“. Hlavním cílem této realizace bylo vyvořit trochu designový a hodně praktický prostor, který poskytne dočasný domov opravdu všem skupinám turistů. Přijeďte se přesvědčit, jak se to povedlo.“
Mi už tedy jen zbývá napsat naše subjektivní hodnocení, které se opírá a pětidenní pobyt v době Vánoc.
     plusy:
+ Jsou luxusní, jak provedením, tak kvalitou odvedené řemeslné práce
+ Prvotřídní je vybavení kvalitními „stroji“, jako myčka na nádobí (v úrovni očí), pračka, lednice, sporák se sklokeramickou deskou
+ Vše je vestavné, tudíž zapuštěné a lícuje to s celou kuchyňskou linkou červené barvy
+ Kuchyň je plně vybavena vším, co je k přípravě jídla, vaření a stolování potřeba
+ Pod kuchyňskou linku se dá ve dvou místech zajíždět invalidním vozíkem, takže máte břicho až u pracovní desky a navíc je tam jedna vysouvací pracovní deska
+ Jídelní stůl má vyřezané části na kolena a stehna
+ Velká „placatá“ televize
+ Rozmanité náladové osvětlení
+ Dvě francouzská okna s terasami
+ Na všech oknech žaluzije
+ Podlahové topení plus krb na dřevo a v koupelně elektrické žebřiny
+ V koupelně bezbariérový sprchový kout se sedačkou a madly a WC s madly
     mínusy:
– Designové umyvadlo v koupelně, které je hodně daleko od okraje desky
– Hodně vysoké postele s tvrdými ostrými dřevěnýni okraji
 – V obývacím pokoji před televizí naopak velmi nízká rozkládací sedačka

Cena: za 5 nocí jsme zaplatili 5500 Kč.

Apartmány Pod Lesem, Rodvínov

Olga Lounová – Jsem optimista

Olga Lounová – Jsem optimista
Dneska ráno nechce se mi vlastně ani trochu vstávat
Oči mám zalepený, plný ospalků
Včera chvíli po poledni přišla z hora blbá zpráva
Hučí mi v hlavě z toho jak skládám tu mozaiku
Počítám kolik let je přede mnou a kolik za mnou
Co zbytečnýho řeklo se, neřeklo se
Po těžký kocovině nechám svoji hlavu schladnout
Jistý je, že se země i beze mě točí po ose
Co na tom jakej je plán, kolik let ještě tu mám
Co na tom oč tu běží, vždyť na tom nezáleží
Co na tom jakej je plán, kolik let ještě tu mám
Co na tom co se chystá, jsem věčnej optimista
Možná maj tam nahoře se mnou trochu jiný plány
Že prej jsme tady z nějakýho důvodu
Tak svatej Petře, ještě neotvírej brány
I s utrženým uchem budu chodit pro vodu
Éj
Co na tom jakej je plán, kolik let ještě tu mám
Co na tom oč tu běží, vždyť na tom nezáleží
Co na tom jakej je plán, kolik let ještě tu mám
Co na tom co se chystá, jsem věčnej optimista
Nánana nánanana
Nánana nánanana
Nánana nánanana
Nánana nánana
Nánana nánanana
Nánana nánanana
Nánana nánanana
Jsem věčnej optimista
(jsem věčnej optimista)

Nový rok 2019

Nejen ten s velkým N na začátku slova

Tedy 1.1. daného roku, což je v kalendáři červeně, tudíž je to státní svátek.
Ale s malým n, tudíž celých 365 dnů toho, co je před námi, a kdy budeme psát letopočet 2019. Na rádiu Impulz jsem slyšel, jak ho nazývají rokem dvadevatenáct.
Samostatnou kapitolou jsou novoroční předsevzetí a novoroční přání.
Je všeobecně známo, že novoroční předsevzetí mají „jepičí“ život a že tudíž nemá velký význam si je vůbec dávat. Přesto v duchu nějakého plánu do budoucna nějaký smysl by mít měly, život přeci není tržní hospodářství.
Zcela jinak je tomu u novoročních přání. Tam si vřele, co nejsilněji svíráme ruce, poplácáváme se , objímáme a pokud jsem to za svůj život dobře vypozoroval, tak na prvním místě je přání pevného zdraví. Tak moc si ho ceníme. A tady se zřejmě shodneme napříč generacemi. Pak následuje, štěstí, láska, hodně peněz, spokojenost, klid a mír (mnozí možná myslíme i na ten celosvětový, nejen ten v duši).
V této souvislosti mi zůstalo dědictví po otci, který studoval reálné gymnásium a měli latinu. Předal mi jedno starolatinské blahoformulepřání, kde je jaksi obsaženo vše a dá se použít nejen jako novoročenka.
Uvádí se pak takto: Q.B.F.F.F.S. 2019
Je to zkratka Quod bonum felix faustum fortunatumque sit a znamená: Kéž je to v roce 2019 dobré, šťastné, příznivé a zdárné.
Budiž ten rok barevný, zářící a provoněný.