Allen Ginsberg (18+)

Milostná báseň na téma z Whitmana

Potichu vejdu do ložnice a lehnu si mezi
ženicha a nevěstu,
mezi ta těla spadlá s nebe, natažená, čekající,
nahá a neklidná,
s rukama položenýma přes oči v temnotě,
skryju tvář mezi jejich ramena a prsty,
vdechuji jejich kůži,
a hladím a líbám krk a ústa a rozvírám
jejich zadnice,
ohnuté nohy zvednuté k přijetí, penis
v temnotě hnaný trýzní
a útočící
vyburcovaný od řiti až k svědivé hlavě,
přimknutá těla třesoucí se nahá, horké rty
a slabiny zaklesnuté
do sebe
a oči, oči lesklé a kouzelné, rozšiřující se
do pohledů a
odevzdání,
sténání pohybu, hlasy, ruce ve vlasech,
ruce mezi stehny,
ruce ve vláze na zvláčnělých rtech
bušící stahy břich,
dokud ta běl nevytryskne do zvířených
prostěradel a nevěsta nevykřikne o smilování
a ženicha nepolijí slzy vášně
a soucitu –
a já vstanu z postele znovu plný těch posledních
důvěrných gest
a polibků na rozloučenou –
to vše dřív než můj mozek procitne, za stíny
a zamčenými dveřmi
v zešeřelém domě,
kde neukojení obyvatelé obcházejí za noci,
nahé přízraky, které se navzájem hledají
v tichu.

3 thoughts on “Allen Ginsberg (18+)”

    1. To jsem si vzal příklad z tebe.
      Ne, to na vojně jsme měli na rotě takového „básníka“ a já opisoval z jeho deníčku …
      Ale občas mě doopravdy přepadne můza a pak napíšu básničku třeba „Lukáškovi“ za jízdy autem po „Březince“. Dozvěděli jsme se, že se právě narodil. Byla to taková veršovánka, která se píše do těch dětských památníčků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *