Pořádná dávka všeho

20. února 2016 v 12:19 | Mirek |  Recepty

Bílkoviny, cukry, tuky.

Neboli proteiny, sacharidy (uhlovodany, uhlohydráty), lipidy.
Čočka je luštěnina, vejce je jak bílkovina tak tuk, chléb je sacharid, kabanos je směs všeho a sterilovaná okurka zelenina (pokud nepijeme ten lák).
Takže je to takové multikulti neboli plnohodnotný oběd. Kalorie raději nepočítejte!“
***
Čočka na husto, volské oko, opečený kabanos, sterilované oklurky a chléb
***

Guláš

22. června 2008 v 20:33 | Mirek |  Recepty

Vcelku netradiční guláš

Recept od: vlastní
Počet porcí: 8
Kategorie: maso
Doba přípravy: 60 minut
SUROVINY:
250 ml rostlinného oleje
1 čabajka-pravá
100 ml Rama Culinesse
50g restovaná cibulka
20 g (cca1/2 sáčku) paprika sladká
2 lžíce hladké mouky
2-3 lžičky Bujo pikantní „Vitana“
4 středně velké sladkokyselé okurky
1 kg vepřového plecka
1-2 lžičky soli
10 dkg salámu Herkules
POSTUP:
Maso nakrájíme na větší kostky, čabajku nejprve na kolečka a pak na čtvrtky, salám Herkules na kolečka a pak na nudličky, do většího tlakového hrnce dáme rozpálit olej splečně s Ramou Culinesse, přidáme a necháme zpěnit papriku a sypký bujón Bujo pikantní , pak přidáme maso a malou lžičku soli a necháme uzavřít póry, zhruba po 5 minutách přidáme čabajku, herkules a restovanou cibulku, zalijeme cca 1 litrem vařící vody, hrnec uzavřeme a necháme povařit asi 1/2 hodiny od foukání, poté hrnec odtlakujeme a zkontrolujeme měkkost masa, v 1 litru studené vody rozšleháme 2 lžíce hladké mouky a vlijeme do vařícího guláše, zároveň přidáme na kostičky nakrájené sladkokyselé okurky a necháme vše 20 minut povařit, pokud je guláš ještě příliž řídký dohustíme Hotovou jíškou tmavou „Knor“, případně dosolíme cca 1 lžičkou soli.
***
Vcelku netradiční guláš
***

Školu si rozvracet nedáme

2. května 2009 v 6:42 | Mirek |  Kantořina

Titulek jsem si vypůjčil z Jesenického týdeníku č.17.
Je to keneckonců moje reakce na tento článek.
Z tzv. „výuky osvědčeným systémem“ nejsem také nijak na větvi. Vidím to u své vnučky – prvňáka. Ta honba za výkonem, výsledky a úspěchy – motivace, krade dětem dětství. Já; snad až do devítky; když jsem přišel ze školy domů, tak jsem hodil tašku do kouta a šlo se ven. Otec sice měl občas snahu se se mnou doučovat, ale když zjistil, že mi to jde jedním uchem tam a druhým ve stejném okamžiku ven, tak to vzdal. Také mi dával „kázání“. Bylo to hrozné, kéž by mě raději seřezal. A jediný oblíbený trest byl „kasárník“, někdo tomu říká, že má „zaracha“.
Nemyslím si, že by Waldorfská pedagogika zabránila agresi, kriminalitě a ostatním negativním jevům, které přináší, nebo odkrývá nová doba.
Podle Doc. Langra z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity je školství nereformovatelné. Respektive nedají se v něm dělat zásadní změny. Takže nezbývá než se vydat alternativní cestou.
Také bych polemizoval s názorem, že současná škola nemá na výchovu čas a jejím hlavním tématem je vzdělávání. Pokud to tak někde je, tak je to hodně špatně. Protože jde o výchovu a vdělávání a ne nadarmo je slovo výchova na prvním místě. Žák v červnu nemůže být tímtéž žákem jako byl v září!
Jen na doplnění. Waldorfská škola není sice školou církevní, ale její nedílnou součástí je výchova ke křesťanství (opět slova Doc. Langra).
Takže Sdružení pro alternativní vzdělávání můžu jen poradit, aby to v žádném případě nevzdávali a aby nadále zvažovali i variantu jít do soukromé školy. V tomto případě bych jim ale musel držet všechny palce, protože soukromě podnikat v naší nehotové demokracii je o hubu. A to vím o čem mluvím.
A ještě jedna poznámka. Jestli se nemýlím, tak nejbližší Waldorfské gymnázium je až v Ostravě, což může být také nemalá potíž a komplikace.
Jinak přeji paní Marii Vršanové, ať se jí narodí zdravé páté dítě, má můj obdiv!

Fackujete svoje děti?

8. dubna 2010 v 20:47 | Mirek |  Kantořina

Používat při výchově tělesné tresty, nebo ne?

Názory se určitě různí.
K napsání tohoto článku mě vyprokokoval seriál Ulice, který občas sleduji jedním okem (jako spící lovecký pes). Nevím, kdo tento seriál píše, ale tak trochu mi připadá, že mu dochází dech a mírně „ujíždí“. Dnešní reakce matky malého Boriska na výlev jejího přítele Matěje mi přišla trochu hysterická. Aby si ho užívala v posteli, na to je jí dobrý, ale proboha, jen ať nevychovává jejího syna! A konspirativní plány malých dětí, jak vytrestat dospělé a přivést je k rozumu, to už je opravdu mimo mísu.
U nás doma se vedly zásadně jen tzv. kázání. A věřte mi mnohdy bych raději držel tu facku. Někdo říká: „Dostal jsem potěhem.“ Nevím, co je to potěh, jen tak tuším, že to mohla být součást nějakého koňského postroje a muselo to asi bolet.
Srandovní bylo trestání, které prováděl herec Vašek Vydra v Kameňáku, když odepnul policejní opasek a říkal: „Pocem, ještě jednou!“
Asi ve druhé třídě obecní školy nás Pan učitel Vízner vychovával tak, že nám dával tzv. „kokosy“, úderem kloubu palce zaťaté pěsti do zátylku, nebo dělal tzv. „bzzz“, což bylo tahání za kotlety – vlasy nad uchem – až jsme vstávali z lavice. Dodnes na něj s láskou vzpomínám.
Docela účinnou metodou je pouhá pohrůžka typu: „Mám zajít pro tu vařechu!“ My jsme měli jako strašáka takovou tu obrovskou, prádelní, kterou se míchalo velké prádlo v kotli při vyvařování. Dodnes ji mám před očima.
Z řad kantorského stavu jsou dosti často slyšet stezky nad tím, že se dnes nesmí používat tělesné tresty. Celkem účinný je tzv. přímý výpad, který popisuje ve své knize uznávaný pedagog Geoffrey Petty, viz můj článek Pár užitečných poznámek
Takže, jak to je u vás doma???